Mám Prahu rád

Nábřeží.jpg

Mám Prahu rád

A není to jen tím, že jsem křtěný Vltavou. Docela dobře si dovedu představit svůj život i jinde. Vždyť je tolik krásných míst u nás v republice.

Je to už přes čtvrt století, kdy jsme se ze ženou rozhodovali odejít z Prahy. Mělo to být do jednoho jihočeského okresního města nedaleko Šumavy. Lákaly mě tam možnosti sportovního vyžití, kulturní spolky, ochotníci a také ta blízkost šumavské přírody. Ale někde hluboko v duši nebo v srdci anebo snad i v obém se ozvala ta kapka pražské Vltavy a Praha zvítězila. A tak jsem zůstal Pražákem. Já vím, pro někoho je „Pražák“ nadávka. Jsou to ti nafoukanci, zbohatlíci, centralisti a bůhví co ještě. Ale já jsem prostě Pražák, protože jsem se tu narodil a mám své město – rodiště rád. Jsem na něj také patřičně hrdý a pyšný ostatně jako většina lidí na své rodiště.

Když se nám narodily děti a jezdili jsme s kočárkem po pražských ulicích, začal jsem si najednou všímat věcí, které byly předtím tak trochu mimo mne. A to zajímavých pamětních desek, bust, fasád a i názvů ulic. A tam to spolu i s mým uměleckým řemeslem, které jsem v té době provozoval, začalo. Ten hlubší zájem. A tak jsem četl, pátral, fotil a začal sbírat fakta o mém rodišti. Všechno to pak ještě dovršila moje drahá žena, která mi jako dárek zaplatila kurs Průvodce Prahou. Takže teď na to mám dokonce i papíry, ale stejně to dělám více pro radost, a proto abych ostatním nabídl a sdělil to, co jsem si pro radost zjistil o Praze pro sebe.

Přijměte tedy pozvání Pražáka do města mnoha tváří, do města plného architektonických skvostů, do města, kterým prošly desítky světových osobností, prostě do města, které si snad každý musí zamilovat.

Váš Pražák